Cesta na hokejové MS 2011 v Bratislavě

Jednou z největších sportovních událostí roku je MS v ledním hokeji. Tentokrát se konalo na Slovensku v Bratislavě a Košicích.

Stejně jako vloni, i letos jsme se s kolegy vydali na cestu za českým týmem. Cílem byla Bratislava a utkání České republiky s Německem.

Příjezd k hale je poněkud obtížnější, než ke stadionu v Mannheimu, přesto jsme nikde nestáli v zácpách apod. Samozřejmě jsme si nenechali ujít ani prohlídku města. Bratislava je místy hezká (hrad, most, děvčata, Orange aréna), ale také místy ošklivá (asi zbytek města).

Ale počasí vyšlo, stejně jako vyšlo utkání našemu týmu (výhra 5:2) takže spokojenost.

Heslo našeho výletu: Cesta je cíl … (kompletní fotogalerie)

Den 7. (foto dodám později :-) )

UPDATE: Nové foto ve fotogalerii

Rád bych se ještě vrátil k Rusku, resp. Tatarstánu. Kamkoliv jsme jeli, lidé nás vítali, nejen děti okolo cesty mávali, dokonce i policisté si fotily všechny posádky a doprovodné vozy. V duchu jsem si říkal, když přijeli rusáci v 68mém do československa, lidé jim hrozili pěstmi, teď jsme přijeli my sem a lidé nás vítají a policie nám dokonce dělá ochranku.
Poté jsme překročili hranice Kazachstánu no což jsem se, jako správný fanoušek Borata , opravdu těšil. Hned, když mě Vlastík na prvních metrech Kazachstánu fotil, přistoupili ke mně dva lidé, jako by vypadli z onoho filmu Borat a chtěli se s semnou také zvěčnit. Sice jejich vůně byla silnější než naše kdybychom se týden nesprchovali, ale co bych neudělal pro hezkou fotku .

Zde už nás tolik lidí nevítalo. Bylo vidět, že už je to trošku chudší kraj, domky byly primitivnější, zvířata na cestách i na polích a objevili se první velbloudi.
I cesty se zhoršily, a to o dost. Nejen že nebyly ani v navigaci, ale nebyl na nich kolikrát ani asfalt. Mezi velkými městy byly doslova polní cesty s kamením, široké asi 4 metry, a protože se po nich moc nedalo jet, vedle nich v poušti bylo dalších nejméně 5 cestiček, které si lidé vytvořili pro pohodlnější cestování. Už po nich máme najeto tak minimálně 2500km a řeknu vám, už nikdy nebudu nadávat na české cestáře.
Lidé tady, alespoň na venkově moc v přepychu nežijí a je zde cítit tvrdší režim. Například, když jsme natáčeli asi 2 kilometry od jedné vesnice, přiběhly za námi děti. Vyfotil jsem se s nima a trochu si popovídal. Pak ale přijeli místní policisté a zahnali je zpátky do vesnice. „Příslušníkům“ jsme říkali, že nám ty děti nevadí, ale prý tu s náma být nemůžou. :-/
Poté, co vypadl ze hry Miroslav Zapletal, a my jsme se „podruhé narodili“, už byl druhý den klidnější. I když … opět jsme absolvovali asi 400km cestou necestou, nadýchali se dalších několika kilo prachu ale stálo to za to. Viděli jsme nádherný kaňon, skrz který jen prolétly závodní volkswageny a především mladý DEROY s Ivecem. Nádhera. Také Kamazy, Tatrovka Aleše Lopraise a Líza Martina Macíka nebyly k přehlédnutí.
Neskutečné scenérie v nás nechali hlubokou stopu, abychom se po asi dvou hodinách vydali zpátky do hlubokých stop kazachstánské cesty „první třídy“.
Po cestě do bivaku jsme si nechali umýt auto v místní automyčce a opět se oddali péči organizmů, kteří pro nás nachystali dobrou večeři a balíčky na ráno. Budeme je potřebovat, protože prvních dvacet kilometrů další etapy bude v hodně velkých písečných dunách.

SILK WAY – blízko nebíčku ….

Včera byl ne příliš povedený den. Nejprve jsme přijeli k nehodě jednoho ruského závodníka, který zabloudil v poušti, pak havaroval a přiletěl si pro něj vrtulník.
Poté jsme dostalí zprávu, že ze závodu odstoupil i Miroslav Zapletal. Tak jsme pro něj jeli na trať, abychom ho mohli odtáhnout do cíle.
Dotali jsme souřadnice, které ukazovali 70km kazachstánskou pouští. Cesta byla hodně dlouhá a spočítal jsem při ní všechny své kosti asi 10x. Tak moc jsme v autě skákali, až jsme dorazili na místo, kde by měl být MZ. Jenže, nikde nebyl. Široko daleko (asi 70km na každou stranu) nikde ani noha a ani ruka. Planina jak cyp, ale fakt nikdo nikde. Po chvíli okolo nás projeli pořadatelé a tak nás napadlo jet za něma po trati, protože slunko už zapadalo a my nocovat uprostřed ničeho rozhodně nechtěli.

Jenže všude ve vzduchu byl prach. Doslova mlha. Jak jsme spěchali, dostali jsme na jedne duně smyk. Zhasl motor a ticho …. Podařilo se nám znova nastartovat a dostat se kousek mimo trať. Asi po 5 sekundách, když už jsme byli kousek vedle trati, se tím místem, kde jsme zapadli prohnal závodní kamion MAN. Kdybychom tam zůstali o pár sekund déle, tak už tu asi nejsme. Ale jsme tu a to je podstatné.

Vše je ok.

Sami si to prohlédněte v následující fotogalerii: ZDE

SILK WAY DEN 4.-5.

Nestíháme. To je jedno jediné slovo, které zatím charakterizuje vše. I když jsem si dal slib, že sem budu psát každý den, nepodařilo se mi ho naplnit. Zatím máme problémy se střihovou technikou a přístupem na internet.

Uvidíme jak to půjde dál. ALE UŽ JSME V KAZACHSTÁNU !!!!

(neboli v Boratově rodné vlasti)

Zítra nás čeká asi 1000km dlouhá etapa, která povede kolem Kaspického moře. Uvidíme co uvidíme.

Zatím jsme všichni zdraví a myslíme na domov!

Kam se všechno podělo

Tak jsem si na těchto svých stránkách nechtě smazal pár článků. Tímto se moc omlouvám a zároveň si sypu popel na hlavu, že jsem neměl nic zálohováno.
To mě zároveň přimělo k nové grafické podobě tohoto webu.
Zároveň zde budou odkazy na mou práci.