Autobus nás pak z hotelu odvezl k parc fermé a rampě, kde se konal slavnostní ceremoniál. Řeknu vám, že tolik policistů (a policistek) na jednom místě jsem v životě neviděl. Všechno bylo hlídáno příslušníky v modrých uniformách a typicky vysokých čepicích.

A že v Rusku je možné všechno …. na to už jsem si tu za krátkou dobu velice rychle zvykl. Během pár dnů tu kousek od centra Kazaně vyrostla 2013 metrů dlouhá trať. Rusové mají rádi symboliku. V témže roce se zde totiž bude konat i Univerziáda.

Už samotný slavnostní ceremoniál jako by připomínal různé politické oslavy na které si pamatuji z dětství. ALE! nikde nic nepadlo o žádné straně, nebo tak něco, jen se zdůrazňovalo, že záštitu nad touto soutěží mají 3 presidenti Ruska, Kazachstánu a Turkmenistánu.

Největší pozornost médií byla pochopitelně věnována továrnímu týmu Kamaz a VW. Khabirov ,
Čagin
a DeRooy
přilákaly novináře a fotografy jako nahá dívka na pláži mužské pohledy.

Stejně tak legenda Carlos Sainz,

dravý Nassir

nebo dakarský šampion De Villiers.

Odpoledne se pak začalo závodit. No závodit, čas prologu se do výsledků rally nezapočítával a ani se podle něho neurčovalo pořadí na startu další rychlostní zkoušky. A tak to někteří pojali tak, že pobaví diváky, kterých bylo kolem trati nepočítaně, nebo se druzí mistři volantu rozhodli projet trať naplno, tak jako například všichn jezdci VW nebo Miroslav Zapletal. Ten dojel na skvělém 6 místě. Prakticky hned za vozy, které jsou technicky o trošku výš, než jeho Strakar.

VÝSLEDKY AUT V PROLOGU

Také kamiony se dost vyřádili, zvláště mladý DeRooy to “krosil” pořádně a bavil diváky. Ti ovšem pochopitelně nejvíc tleskali Kamazům. V jednom znich jede i premiér Tatarstánu Minichanov. Aleš Loprais nebyl v cíli při rozhovoru pro ČT moc spokojený, zdálo se mu totiž, že jel pomalu, ale poté zjistil, že má třetí nejrychlejší čas a byl hodně překvapený.
Naopak Martin Macík jel s “Lízou” podobně jako Jiří Janeček ve třídě T2 spíše na jistotu. Přesto o sobě dali hodně vědět.

VÝSLEDKY KAMIÓNŮ V PROLOGU

Ale tohle není jen o výsledcích. S Pavlem Křížkem jsme natočili po konci prologu rozhovory se všemi českými posádkami a začali pracovat na reportáži pro BBV. Bohužel náš čas určený pro reportáž není nafukovací a tak se tam nevešlo úplně všechno, co jsme chtěli. Mezitím jsem ještě pomáhal s překladem televiznímu štábu, který každý den posílá do světa podle svého uvážení 15 minut “hajlajtů” tedy nejzajímavějších událostí a nejlepších záběrů. Potřebovali totiž přeložit rozhovor Aleše Lopraise. Tak jsem jim řekl že říká: nemám rád rusko, amatéry a kamazy. Ne, dělám si srandu. Moráváci si musí pomáhat

Pořadatelé pak pro nás, novináře, přichystali závěrečnou večeři, protože zítra ráno vyrážíme pryč směr jih a do Kazaňe se už nevrátíme.

Vše bylo dobré, až na víno krabicového typu (tzv. huboškleb) a vodku. Ale ta se nám bude hodit na desinfekci (jak nám poradil jeden závodník J.J. ) a tak jsme ji přibalili k věcem do našeho press caru.

Před půlnocí ještě náš kameraman zpracovával obrázky

a já teď v 01.40 českého času ( 4:40 závodního) pracuji na odeslání natočeného materiálu do ČT a už pomalu půjdu spát. Zítra nás čeká první ostrá zkouška. Tak uvidíme. Jo, a mimochodem, Vlasta stále nemá kartáček

Dobrou noc

Kazaň je hokejové město. Zdejší zimní stadion patří mezi nejmodernější stavby a i v jeho okolí se soustředí hotely pro “vyšší vrstvy”.

Přesto asi ve mě z tohoto dne dlouho zůstanou dva zážitky. Na jedné straně neoblomný muž z ochranky, který mě nechtěl pustit na stadion mezi závodní auta, protože mám prý mikrofon q mohly bych s ním něco natočit a na straně druhé, Nasser Al-Attiyah s kterým jsem před tím dělal rozhovor, byl neuvěřitelně vstřícný a pohodový. Poté se mi podařilo udělat rozhovor i s rallyovou legendou Carlosem Sainzem. Před oběma je potřeba smeknout. Jsou t opravdoví mistři volantu. Zejména Carlos.

Konečný dobrý dojem, dokonala skvělá večeře v hotelu Riviéra o 4 chodech. A tečku nám udělal pan Kraus, s nímž jsme se dokonale uvolnili .

Tak jsme všichni na letišti ve Vídni, hledali prodejnu kartáčků. Ale bezúspěšně. Pavel Křížek totiž našel kuřárnu a okamžitě v ní zůstal, já pěkný výhled na letadla a Vlasta, ten si dal nakonec raději kafe (po němž by ten kartáček potřeboval tím tuplem ).

Poprvé v životě jsem se poté dostal do letadla. A hned stylově, jelikož mám rád vozy Ferrari, letecká společnost, která nás přepravovala do Moskvy nesla název „NIKI“ po svém zakladateli Niki Laudovi (který abych doplnil tuto anabázi, jezdil ve Formuli 1 také ve vozech Ferrari).
Pohodlně jsme se usadili do polozávodních kožených sedaček Recaro a letadlo vyrazilo vpřed. Jenže, jak rychle to vše začalo, tak rychlý to mělo konec. Zezadu běžela k pilotní kabině přes všechny letušky nějaká ruská žena a se slovy: „where is my husband???“ zastavila letadlo.
Nevím jak, ale letuškám, a později i pilotovi, se nakonec podařilo dočasnou vdovu uklidnit. Její manžel si asi chtěl užít krás Vídně o samotě.
Na druhý pokus už tedy vzlet vyšel. Přiznám se, že jsem letěl poprvé. A musím říct jedním slovem: nádhera. Úžasně jsi to stvořil, Bože. Good job.
Poté jsme rusákům vrátili jejich obsazení česka z roku 68 a obsadili jsme kompletně celý záchod. Ale stálo to doslova za prd.
Bojovali jsme také na frontě. Respektive ve frontě na vstup do Ruska. Ta byla totiž dlouhá a každý se cpal dopředu. Největším bojovníkem se stal Vlasta, který přebíhal z fronty na frontu jak major Těrazky.

V zemi neomezených možností jsme si také zahráli karty. Vyhrály ty od komerční banky. Libor nebo Vlasta, kteří chtěli za jídlo platit kartou české spořitelny, se totiž nedoplatili a museli měnit dolary na rubly nebo vybírat z bankomatu.

Všichni se obávali, jaké to bude letadlo, které nás poveze do Kazaňe. Zatím co u Nikiho to byl Airbus 320 s koženýma recarama, teď to byla třistadevatenáctka.
Po cestě jsem pak pochopil rozpínavost Ruska. Vedle mě totiž seděl asi o 4 roky mladší klučina se svým otcem a ač byli oba hubení, nejen že si své věci roztáhli přes půl letadla, ale i oni se rozvalili tak, že jsem seděl na půlce své sedačky.
Let probíhal v pohodě, jen Vlasta vypustil „duši“.
Po příletu do Kazaně každého uchvátil fakt, že cesty jsou zde 5x tak širší a potvrdilo se nám, že rusko je opravdu zemí, kde se nehraje na nějaká pravidla. Autobus, který nás vezl na místo nocležiště, se s námi otáčel uprostřed šestiproudé silnice a vůbec, na dopravní předpisy se tu moc nehraje.
Zítra nás čekají administrativní přejímky a akreditace, tak uvidíme, co natočíme a pošleme do Prahy

Z ní je jasné, že se jedná o rally dakarského typu. Silk Way, nebo-li Hedvábná stezka se pojede od 5. do 13. září a bude dlouhá přes 4000km z čehož by téměř 3000km měly tvořit superspeciálky. Soutěž je vypsaná pro kamiony a osobní automobily.

Českou republiku bude reprezentovat hned čtveřice týmů:

Czech Dakar Team:
1 kamion – Marek Spáčil, Miloslav Janáček, Radomír Smolka
1 auto – Jiří Janeček, Dušan Kunovský

Loprais Tatra Team:
1 kamion – Aleš Loprais, Jaroslav Miškolci, Radomír Smolka

KM Racing
1 kamion – Martin Macík, Josef Kalina, Martin Macík ml.

Offroadsport.cz
1 auto – Miroslav Zapletal, Tomáš Ouředníček

Na kompletní seznam přihlášených se můžete podívat zde: seznam kamiony + auta v pdf

Úvodní prolog bude v ulicích Kazaňe. Pak bude následovat 8 superspeciálek z nich nejtěžší budou ty poslední dvě. Povedou totiž přes poušť Karakum, kde se může rozhodovat závod.

Na posádky v cílovém městě, Ašchabádu, budou čekat prezidenti všech tří hostitelksých zemí.

Na ukázku malé video, kudy povede trasa: